Švýcarské kantony
Švýcarsko tvoří 26 kantonů s vlastními vládami, parlamenty i ústavami. Právě silná autonomie regionů, přímá demokracie a soužití několika jazyků řadí švýcarský politický systém k nejzajímavějším a nejstabilnějším na světě.
Obyvatelstvo Švýcarska je politicky, kulturně a sociálně rozdělena do kantonů. Švýcarskou konfederaci či krátce Švýcarsko tvoří jeho 26 autonomních členských států - kantonů. Počítání švýcarských kantonů je trochu specifické. Zpravidla bývá uváděno 26 kantonů, někdy však 23.
Přesnější údaje hovoří o 26 kantonech a polokantonech a historicky o 23 stavech. Kantony jsou původní státy, které v roce 1848 vytvořily jeden spolkový stát, kterému přenechaly část své suverenity. Švýcarsko je podle ústavy z roku 1848 spolkovým státem – konfederací složenou z 23 samosprávných kantonů, přesněji z 20 kantonů a 6 polokantonů.
V roce 1978 byl vyhlášen další kanton Jura z katolické části kantonu Bern. Po založení tohoto posledního kantonu, který vznikl oddělením několika francouzsky mluvících okrsků od bernského kantonu, je Švýcarsko tvořeno 23 kantony. Tři z nich Basel, Appenzell a Walden jsou rozděleny ještě na tzv. polokantony.
Foto: Bern
Velikost kantonálních parlamentů se pohybuje v závislosti na počtu obyvatel kantonu. Každý kanton má svou vlastní ústavu a soudy, policii, jednokomorový parlament, vládu a taky vlajku. Kantonální parlamenty vydávají zákony, které musejí být v souladu s federálními. Jedna z forem přímé demokracie, což je společné hlasování shromážděných občanů, je tradičně uplatňována ve dvou nejmenších kantonech Appenzell-Innerrhoden a Glarus. V ostatní kantonech rozhoduje obyvatelstvo o záležitostech svého kantonu hlasováním u volebních uren.
Ve Švýcarsku existuje 26 kantonálních parlamentů a 26 kantonálních vlád. Problémy, které vzniknou mezi federální vládou a kantony se řeší u federálního soudu v Lausanne. Nejnižší formou vlády ve Švýcarsku jsou místní úřady, kterých je 3071. Kantony nemohou z konfederace vystoupit. Ve vnějších záležitostech je zastupuje ústřední administrativa v Bernu, která vedle zahraniční politiky řeší také záležitosti obrany, měny a cel, hospodářství, dopravy, spojů a energetiky.
Kantony se dále člení na obce, kterých bylo koncem roku 2001 ve Švýcarsku, necelých tři tisíce. Obec je v duchu přímé demokracie základním pilířem švýcarského politického systému. Například švýcarské občanství získá cizinec právě od obce, v níž o něj zažádá, teprve poté se stává občanem příslušného kantonu a celého Švýcarska.
Švýcarská ústava oficiálně uznává tři úřední jazyky – němčinu, francouzštinu a italštinu V roce 1938 k nim přibyla rétorománština. Tímto jazykem se hovoří v malé části kratonu Graubünden. Tři kantony – Bern, Fribourg a Wallis jsou rozdělené jazykovou hranicí na část německou a francouzskou. Italsky mluví asi 6,5 procenta švýcarského obyvatelstva žijícího převážně v kantonu Ticino.