Oslo - Historisk Museum
Historické muzeum v Oslu ukrývá jedny z nejcennějších sbírek norské historie. Návštěvníci zde mohou obdivovat vikinské artefakty, středověké umění, vzácné etnografické exponáty i jedinečné památky dokumentující dějiny Norska a dalších kultur světa.
Pod názvem Historické muzeum se ukrývají tři významné instituce Osla. Jde o univerzitní muzea – Národní sbírku starožitností, Národopisné muzeum a Sbírku mincí a medailí. Všechny tři instituce dokumentují norské a mezinárodní dějiny od prvního osídlení až do dnešních dní.
Historické muzeum se stalo vyhledávanou turistickou atrakcí norské metropole, vystavuje totiž vzácné exponáty z vikinské éry a ze středověku. Obzvlášť dobře je zastoupeno středověké náboženské umění. Další cenností, kterou muzeum opatruje, je bohatá kolekce inuitské kultury.
Muzeum sídlí v budově, kterou koncipoval Henrik Bull, a dokončena byla v roce 1902. Exponáty jsou rozmístěny do čtyř podlaží. V přízemí naleznete Národní sbírku starožitností, v prvním patře se nachází Sbírka mincí a medailí, která se o prostory dělí s Národopisným muzeem. Předměty z jeho sbírek uvidíte také ve druhém a třetím patře. Informace o vystavěných předmětech si můžete přečíst v norštině, angličtině a němčině.
K nejvzácnějším exponátům Historického muzea patří například dřevěná socha Panny Marie s Ježíškem, která pochází pravděpodobně z roku 1250 a dokládá zručnost norských řezbářů 13. století. Většina původní polychromie vydržela neporušena. Nádherný je také složitě vyřezávaný portál pocházející z roubeného kostela Al Kirke. Byl vytesán roku 1150 a řadí se k několika málo dochovaným dřevěným objektům z raného středověku nalezeným v Evropě. Na některých místech se dokonce dochovala i původní malba.
V místnosti věnované vikinské éře najdete vikinské meče jemně zdobené stříbrnými a měděnými dracouny, které na nich vytváří jakési geometrické vzory. Meče byly objeveny ve vikinských pohřebních mohylách. V oddělení polárního národopisu můžete obdivovat Inuitskou masku pocházející z východního Grónska. Zosobňuje „tupilak“ – postavu oživenou prostřednictvím čarodějných rituálů, která své oběti přináší neštěstí.
Další významnou památkou, kterou muzeum uchovává je tibetské Kolo života. Jde o malbu znázorňující démona jako symbol zla, které je nedílnou součástí života. Kolo je v pohybu udržováno temnými silami, jakými jsou například žádostivost, nevědomost či agresivita. Nelze nezmínit ještě další unikát, kterým je africká stolička pocházející z bulijské školy konžských mistrů. Byla vyřezána v roce 1850 a představuje klečící postavu ženy – pravděpodobně sestru či matku náčelníka. Dokládají to četné jizvy od rozsáhlého tetování nebo i její typický účes.