Radyně

Karlstein, Karlsberg, Karlskrone, Karlshaus a Karlsfried – to jsou původní německé názvy hradů, které založil v Čechách daleko nejvýznamnější český král, římský císař Karel IV. To, že hrad Karlskrone – dnes Radyně – patří do této elitní skupiny, musí být samo o sobě dostatečnou pozvánkou pro každého milovníka památek.

Královský hrad Radyně byl postaven ve 14. stol. za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV. Dnes již zřícenina hradu ve výši 569 m nad m. vévodí širému okolí. Je typickou dominantou celého Plzeňska. V českém prostředí se původní jméno Karlskröne neujalo, a tak po smrti Karla IV. byl hrad nazýván Radyní podle jména kopce a buližníkové skály, na níž byl hrad vybudován.

Jedinečnost Radyně spočívá v čisté architektuře lucemburské gotiky, kterou nenarušily žádné pozdější stavební úpravy.  V průběhu let často hrad měnil majitele a byl také nezřídka zastavován. Několikrát i vyhořel. V husitských válkách byl hrad zastaven a koncem I5. stol. zpustlý, v 16. stol. zcela opuštěn.

V současné době je hrad přístupný a prochází úpravami, které řeší také jeho narušenou statiku.  Ve věži hradu Radyně je otevřena pohádková audiovizuální expozice s tajemnými bytostmi o hradě Radyni.

Z vrcholu věže je krásný pohled na široké okolí. Na západě je vidět Plzeň, hrad Přimda, za dobré viditelnosti Šumava, jihovýchodně zbytky hradu Vlčtejna, východně potom část střechy zámku Kozel. Na sever pak Starý Plzenec, nad nímž se na pravém břehu Úslavy rozprostírá na kopci Hůrka s rotundou sv. Petra a Pavla.

Ušatý Radouš: nejznámější pověst hradu Radyně

S hradem Radyně je neodmyslitelně spojena pověst o Ušatém Radoušovi, jedné z nejznámějších legend Plzeňska. Tajemná postava s oslími ušima, kančími zuby a kozlí bradkou dodnes patří k symbolům Radyně a místního folkloru. Pověst má přitom mnoho podob – od temného příběhu o krutém hradním pánovi až po ozvěnu dávných pohanských mýtů.

Podle starých kronik a lidových vyprávění byl Radouš synem zemana Hrozislava z vesnice Radouš. Jeho matka si přála dceru a když jí vědma předpověděla narození syna, v hněvu údajně pronesla, že „raději porodí osla“. Kletba se měla naplnit doslova. Dítě se narodilo s dlouhými oslími ušima, šišatou hlavou a později mu vyrostly z úst kančí tesáky. Otec se syna zřekl a Radouš vyrůstal stranou od ostatních lidí, obklopen posměchem a strachem.

Když dospěl, utekl do hlubokých lesů pod Radyní. Tam podle pověsti narazil na tajemného poutníka a ukradl mu kouzelnou knihu. Po jejím otevření se kolem něj začali objevovat skřítci nejrůznějších podob – někteří připomínali houby, jiní šišky, kořeny nebo lesní plody. Radouš jim poručil, aby na skále vystavěli nedobytný hrad. Tak měla vzniknout Radyně, sídlo obávaného hradního pána.

Radouš prý díky černé magii získal bohatství i moc, ale zároveň se stal postrachem širokého okolí. Přepadal pocestné, loupil a unesl několik žen, které přiváděl na svůj hrad. Když se však narodily děti podobné jemu samotnému, propadal šílenému vzteku. Podle legendy zavraždil šest svých manželek i jejich potomky a jejich těla ukryl v podzemí hradu. Až sedmá žena dokázala uniknout. Když ve sklepeních objevila kostry předchozích obětí, vymyslela lest a pod záminkou nákupu kolomazi uprchla zpět ke svému otci.

Pověst ale nekončí jen krutostí. Některé verze vyprávějí, že se Radouš ve stáří změnil, litoval svých činů a prosil Boha o odpuštění. Nebyl však zcela vysvobozen a jeho duch má dodnes bloudit po Radyni. Traduje se, že se zjevuje zejména při prudkých bouřkách nebo v pravé poledne, kdy se nad hradem náhle zatáhne obloha a ozve se hromobití.

S Radoušem souvisí i legenda o ukrytém pokladu. Ve sklepeních hradu má vést šestnáct tajných chodeb plných zlata a cenností. Poklad střeží nejen samotný Radouš, ale také tajemný Černý Hanuš a velký černý pes. Lidové vyprávění dokonce popisuje způsob, jak lze poklad získat – odvážlivec se musí o půlnoci vydat na Radyni s černou slepicí, železným řetězem a svěcenou křídou. Jen málokdo však údajně dokázal z hradu uniknout živý.

Zajímavé je, že někteří badatelé považují Radouše za mnohem starší bytost, než je obyčejný hradní duch. Sběratel pověstí Václav Krolmus jej spojoval s dávnými pohanskými představami a přírodními silami. Podle této teorie mohl být Radouš původně jakýmsi ochráncem či démonem Plzeňska, podobně jako je Krakonoš spojen s Krkonošemi. Teprve později se jeho obraz proměnil v pověst o strašidelném pánu z Radyně.

I dnes patří Ušatý Radouš k nejvýraznějším legendám západních Čech a neodmyslitelně dotváří tajemnou atmosféru hradu Radyně.