Vatikán - bazilika svatého Petra

Vatikán - bazilika svatého Petra

Umístění jedné z nejznámějších církevních staveb křesťanského světa je úzce spjato s místem posledního odpočinku apoštola Petra. Snad právě proto sem každoročně přijíždí miliony věřících, aby vyjádřili svůj obdiv a oddanost člověku, který věrně následoval svého učitele a ve jménu víry podstoupil mučednickou smrt.

Píše se rok 64 a Řím se zmítá v plamenech rozsáhlého požáru, který zničil téměř tři čtvrtiny města. Z jeho založení jsou obviněni křesťané, a tak císař Nero zahajuje jednu z nejrozsáhlejších razií proti vyznavačům této víry. Mnozí z nich, v obavách před jistou smrtí na popravišti, hledají spásu v útěku a masově opouštějí město. Mezi nimi je i apoštol Petr, nejvěrnější a nejoblíbenější z Kristových učedníků. Podle legendy se mu však během cesty na Via Appia zázračně zjeví Ježíš a v odpovědi na otázku „Domine, quo vadis?“ jej přiměje k návratu zpět do Říma, aby zde podstoupil mučednickou smrt. Nedlouho na to je Petr ukřižován na úpatí vatikánského pahorku v místech, kde se dnes rozprostírá známé náměstí sv. Petra. Zmučené tělo ještě též noci pochovali Petrovi následovníci u zdi, nedaleko popraviště. Tak je alespoň příběh apoštola zaznamenán v církevních knihách. Pravost místa jeho posledního odpočinku však byla po řadu století zpochybňována. Proto je až s podivem, že archeologické práce zde začaly teprve ve 30. letech minulého století. Nález starého římského pohřebiště a kosterních pozůstatků v odděleném hrobě, jehož poloha i popis se s vyprávěním shodovaly, však původní verzi alespoň částečně potvrdil. V roce 1968 papež Pavel IV oficiálně prohlašuje, že nalezené ostatky skutečně patří tomuto významnému světci.

Trocha historie neškodí

O necelá tři staletí po Petrově ukřižování vyrostla z příkazu papeže Silvestra I. Konstantina Velikého v místech jeho hrobu bazilika. Původní pětilodní stavba se brzy stala nejen důležitým poutním místem křesťanů, ale pod její střechou se konaly i veškeré významné církevní ceremonie. V roce 800 zde přijal z rukou papeže Lva III. císařskou korunu i sám Karel Veliký. Avšak ani této majestátní a bohatě zdobené stavbě se nevyhnul zub času, a tak z ní v 15. století zbývají už jen pouhé ruiny. Teprve papež Julius II. našel odvahu a i přes velké protesty věřících se rozhodl zbytky staré baziliky svrhnout. Na místě původní baziliky nechal postavit zcela novou katedrálu, která dominuje náměstí sv. Petra dodnes. Stavba byla započata v roce 1506 a protáhla se na dlouhých 120 let. Podíleli se na ní nejvýznamější umělci své doby, mezi nimi i Raphael, B. Peruzzi, Antonio da Sangallo či Michelangelo. A tak není divu, že katedrála sv. Petra je dodnes chloubou Vatikánu. Díky své výšce, dosahující 120 metrů, je vůbec největší církevní stavbou na světě a pojme na 60 tisíc věřících.

Poklady skryté v bazilice

Ještě než vstoupíme dovnitř chrámu, uchvátí nás pohled na monumentální průčelí, v jehož horní části jsou umístěny šestimetrové sochy světců. Přímo nad hlavní vchod byla také situována loggie, ze které dodnes uděluje papež při významných křesťanských svátcích požehnání celému městu a světu. Podobně působivý je ale i interiér baziliky, jež zdobí celá řada vzácných děl. Mezi nimi vyniká nezapomenutelná Michelangelova Pieta. Tato mramorová socha, zachycující Marii s Ježíšem, sejmutým z kříže, je unikátní nejen svou krásou a jemnými rysy, zdůrazňující žal matky nad mrtvým synem, ale také tím, že se jedná o jediné dílo na světě, které Michelangelo autorsky podepsal. Při pozornějším pohledu si můžeme všimnout na šerpě, zdobící Mariino poprsí, nápisu „Toto zhotovil Michelangelo Buonarroti Florentský”. Původně měla být Pieta ozdobou hrobu francouzského kardinála Jeana de Billhera, na své dnešní místo byla přenesena teprve o století později. Během přesunu byla bohužel částečně poničena. Mnohem větší zkázu však pro tento klenot světového sochařství představovala návštěva pomateného jedince, který v roce 1973 sochu vážně poškodil sekerou. Od té doby je Pieta vystavována pouze za nerozbitným sklem.

Také z dílny dalšího velkého umělce, ve své době velice uznávaného Antonia Canovy, pochází několik zajímavých děl. Mezi nimi i pomník královské rodiny Stuartovců, či papeže Klementa XIII. Za pozornost však stojí i socha sv. Petra na trůnu, kterou ve 13. století vytvořil Arnolfo di Cambio. Právě k ní po celá staletí míří poutníci, aby svým letmým polibkem nártu Petrovy nohy, vyjádřili úctu tomuto velkému světci.

Ústředním bodem baziliky je papežský oltář, stojící nad údajným hrobem sv. Petra. Poznáme jej podle třicet metrů vysokého bronzového baldachýnu, jež představuje mistrovskou práci ze 17. století. Jejím autorem je Bernini, umělec, s jehož díly se v prostorách baziliky setkáme asi nejčastěji. V apsidě za ním stojí trůn sv. Petra, na kterém sedával apoštol v době svého pobytu v Římě. V sousedství hlavního oltáře je také vstup do podzemí, kde je umístěno přes sto hrobek papežů, včetně Jana Pavla II., a několika členů královské rodiny Stuartovců.

Bazilika sv. Petra je otevřena celoročně. Vstupné se platí pouze na kupoli, odkud je nádherný výhled na náměstí. Pokud se vám nechce absolvovat 323 schodů pěšky, můžete se za příplatek nechat vyvézt výtahem. V celém objektu je od návštěvníků striktně vyžadováno vhodné oblečení, zakrývající ramena.

- kam -

Článek byl zobrazen 29 427 krát.