Serra de Capivara - pravěká galerie umění

Brazilský národní park Serra de Capivara rozkládající se v jižní části státu Piauí je významný výskytem jeskynních maleb, jež se datují až do prehistorického období. Dokumentují tak život jednoho z nejstarších společenství, které osídlovalo Jižní Ameriku.

Národní park Capivara rozkládající se na ploše 1300 km2 byl založen v roce 1979, aby ochraňoval prehistorická místa a skalní malby, kterých zde bylo doposud doloženo asi 30 tisíc. Je považován za jakousi prehistorickou klenotnici a také proto byl v roce 1991 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Skalní malby, které jsou starší více než 25 tisíc let se ukrývají v četných jeskyních provincie Piauí. Kromě těchto maleb bylo v této unikátní oblasti nalezeno také ohniště, jehož stáří se odhaduje na 48 tisíc let, což změnilo veškeré představy historiků o tom, že sem první lidé přišli teprve před 13 tisíci lety.

Pro stát Piauí je typické suché podnebí s četnými nárazovými dešti. Rozkládá se mezi Atlantským oceánem a Amazonskou pánví. Krajina je pokrytá vegetací zvanou „caatinga“, kterou charakterizují porosty suchých keřů a kaktusů. Více na východ se pak tato krajina proměňuje na savanu „cerrado“ porostlou stromy. Tyto porosty se staly útočištěm pro mnoho druhů zvířat, což však věděli už i dávní obyvatelé, kteří se vydávali je sem lovit.

Národní park Capivara je domovem některých druhů ohrožených živočichů. Žije zde například největší americký druh netopýra Vampyrum spektrum neboli vampýr nosatý, jehož rozpětí křídel dosahuje až jednoho metru. I když lidem svými rozměry nahání strach, je naprosto neškodný. Oblast je obývána také dalšími vzácnými živočichy, jako jsou nejrůznější pestrobarevné druhy papoušků, hadi, jaguáři, pumy či mravenečníci.

Zdejší krajina je naprosto fascinující a je vidět že si zde dala matka příroda opravdu záležet. Nacházejí se zde úchvatné kaňony se strmými pískovcovými stěnami v různých barevných odstínech, sem tam se vynoří i majestátní skalní věže a brány. Horniny jsou navíc tak měkké, že mohly být větrem a deštěm vytvarovány do pozoruhodných útvarů. Na skalách je možné také pozorovat, jak se usazovaly jednotlivé vrstvy hornin. Oblast je tak vyhledávaná geology, protože zde mohou studovat geologický vývoj krajiny.

Před mnoha a mnoha lety však nebyla tato krajina domovem jen pro zvířata, ale v mnoha přírodních jeskyních nacházeli úkryt a ochranu pradávní obyvatelé Jižní Ameriky. Ti si samozřejmě jeskyně trochu přizpůsobili, aby vyhovovaly jejich potřebám, mnohé tak byly rozšířeny a všelijak opracovány. Na více jak 400 místech jsou i dnes patrná, malbami zachycená svědectví o každodenním životě těchto dávných obyvatel. Umělecké kresby, které na stěnách přetrvaly několik tisíciletí, znázorňují tanec, lov nebo porod.

Ten nejznámější a nejrozsáhlejší soubor skalních kreseb se nachází na převislé skalní stěně Toca do Boqueirčo da Pedra Furada. Zdejší červenohnědé malby znázorňují zvířata a muže v typickém oděvu z peří. Další významné naleziště se nachází v Toca do Baixčo da Vaca. Celkem 749 samostatných maleb se dochovalo na 113 metrů dlouhém skalním převisu. A jak vlastně takovéto malby vznikaly, že vydržely do dnešních dní? Pravěcí umělci používali pro jejich tvorbu pestré barvy, které získávali z přírodních zdrojů. Mezi typická přírodní barviva patřil červený hematit (oxid železitý), žlutý goethit, bílá sádra, kaolín, nebo čerň, která byla vyráběna z organických materiálů, jako jsou kosti či dřevěné uhlí. Velmi výjimečně se pak používala také modrá barva, na skalních kresbách jsou touto barvou znázorňováni hlavně jeleni. Jeskyně je možné navštívit pouze se speciálním povolením a v doprovodu průvodce.

Skalní kresby nacházející se v národním parku Capivara je možné podle jejich obsahu rozdělit do dvou skupin. Jde o jakési kulturní stupně či tradice. Tou první je tradice Nordeste zasahující do období 12 000 až 6 000 let př. n. l. Tehdy lidé kreslili především prozaické obrazy lidí a zvířat, které stojí buď osamoceně, nebo ve skupinkách. Později se vyvinula tradice Agreste zasahující do období 8 000 až 3 000 let př. n. l., která zobrazovala navíc také záhadné čáry a geometrické útvary. Vědci se domnívají, že tyto nevysvětlitelné obrazce mohly být dávným druhem písma nebo jakýmsi zvláštním kódem, jehož význam se nepodařilo rozluštit.

Kresby jsou také dokladem toho, jaká zvířata se tehdy vyskytovala v pozoruhodném, brazilském kraji Maranhão-Paraíba-Basin. I tehdy se zde lidé setkávali s pásovci, nandu pampovými, pantery, opicemi střežícími jeskyně, mnoha druhy ptáků, aligátory a lovili četné druhy ryb. Všechna tato zvířata jsou v parku k vidění i dnes, a pokud se vydáte na cestu skrz zdejší hornatou krajinu, zcela určitě na některé z nich narazíte.

Aby toho nebylo málo, další jeskyně se nacházejí v národním parku Serra das Confusões, který je odtud vzdálen asi jen 100 km. Ten ochraňuje jeskyně, které zatím nebyly nikým probádány a kdoví, jaké tajemství ještě uchovávají.

- jap -

Předchozí články z Brazílie:
Brazílie
Vodopády Iguazú
Pantanal – jeviště pod otevřeným nebem
Sao Paulo - v zajetí mrakodrapů
Rio de Janeiro - město karnevalu a zábavy