Omán - země hliněných hradů a pevností

Omán - země hliněných hradů a pevností

Sultanát Omán je jedním ze dvou posledních sultanátů na světě. Druhým je Sultanát Brunei. Omán leží v jihovýchodním cípu Arabského poloostrova. Zaujímá území o něco větší než Itálie (309 500 km2), ale má pouze něco přes 3 miliony obyvatel. (3 287 000) Pobřeží Ománu se táhne od Hormuzského průlivu až po hranici s Jemenem na jihu. Teploty dosahují od května do září až 45 stupňů Celsia, od října do dubna jsou teploty příjemné a vhodné jak pro poznávání této krásné země, tak pro pobyty u Ománského zálivu a Arabského moře, které jsou součástí Indického oceánu.

Omán je země vysokých hor, pouští, zvlněných písků a přesýpajících se dun, kde v údolích najdete zelené oázy a na pobřeží bílé pláže omývané teplými vodami Indického oceánu. Omán je prosperující země s příjemnými obyvateli , dosud málo poznamená masovým turismem. Pro své atrakce a bezpečnost bude v nejbližší době vyhledávaným cílem evropských cestovatelů.

Foto: Rybářská vesnice Quriyat na pobřeží Ománského zálivu ©CK TILIA

Pradávná země mědi, kadidla a myrhy

V průběhu historie měl Omán různá jména, která souvisela s jeho vnímáním v dalekých zemích. Nejznámější je Země Magan, jak ji nazvali staří Sumerové. Název souvisí s tavením mědi, která se těžila a tavila v pohoří Hadžar. V ingotech se potom cenný kov dopravoval po karavanních stezkách vedoucích do Mezopotámie a do povodí Indu. Na sumerských tabulkách psaných klínovým písmem jsou odkazy na čilé obchodní styky Sumerů s touto dalekou zemí. Gudea z Lagaše, sumerský vládce (asi 2144 až 2124 př. n. l.) si nechal zhotovit mnoho svých soch ze sopečného dioritu, který byl rovněž dovážen z území dnešního Ománu.

Od pradávna z Ománu odcházely karavany velbloudů naložené kadidlem, myrhou, jemnými látkami , hedvábím a kořením. Těžko byste ve starověkém světě našly svatyni bez vůně kadidla, pryskyřice, která se vyvažovala zlatem. Kadidlo z Ománu se našlo dokonce v hrobce Tutanchamona, který byl pohřben před více než 3500 lety v egyptském Údolí králů. Je to doklad o prastaré kultuře, která v Ománu kvetla.

Dodnes je Omán voňavou zemí. V každé restauraci, hale hotelu a obchodě cítíte nepřetržitě vůni kadidla, které má však mnoho podob. Není to jediná monotónní vůně, kterou známe z našich kostelů, ale příjemná harmonie vůní orientálních ingrediencí. Stejně tak voňaví jsou Ománci, kteří si svoje bělostné tradiční oblečení po vyprání a vyžehlení ještě nechávají provonět na zvláštních proutěných konstrukcích, pod kterými doutná na dřevěném uhlí ve vykuřovadlech kadidlo nebo myrha.

Foto: Domorodá loď dhow kotvící v Maskatu, na obzoru velký model kadidelnice, připomínající jeden z ománských symbolů © Dreamstime.com

Ibádíja - ománská odnož islámu

Arabské kmeny, které se v Ománu později usadily, se setkávaly s etnickými skupinami , které pocházely z území, kde se rozkládá dnešní Írán. Severní část Ománu byla po dlouhá staletí součástí perské Achameinovské říše, později byl Omán závislým územím Partské a později Sasánovské říše, které se staly nástupci Achameinovců. Perskou nadvládu ukončil až příliv arabských muslimů.

Islám přišel do Ománu v 7. století ještě za života Proroka Mohammeda. Od 8. století se v Ománu, praktikuje islám ibádija, který můžeme nazvat umírněným, ale konzervativním směrem ovlivněným učením rané islámské sekty cháridžovců. Cháridžovci vypověděli r. 657 čtvrtému chalífovi Alímu poslušnost a odmítli uspořádání následnictví podle původu, naopak zdůrazňovali osobní kvality vůdce. Jedním z hlavních rysů ibádije je tedy to, že si obyvatelé vybírají panovníka lidovým hlasováním.

R. 751 si ibádijovští muslimové v Ománu zřídili svůj imamát (forma teokratické vlády). S přestávkami vydržel imamát až do poloviny 20. století. Do roku 1970 se používal pro zemi název "Maskat a Omán", který velmi dobře vystihoval dvě rozdílné politické kultury. V Maskatu, který leží na pobřeží a je více kosmopolitní, vládl sultán. Ve vnitrozemí, kde převažují kmenové tradice, vládli , mnohdy nezávisle na sultánovi, imámové dle neměnných zvyků sekty ibádija.

Foto: Interiér Velké mešity sultána Kábúse v Maskatu © Dreamstime.com

Námořní velmoc

V průběhu své historie čelil Omán nájezdům náboženských odpůrců, íránských šíitských panovníků a dokonce byl na čas ovládnut seldžuckými Turky. Portugalci se zmocnili Maskatu 1. dubna 1515 a s malými přestávkami zde setrvali až do roku 1650, kdy byli vypuzeni novou ománskou dynastií Ja´aruba. Tento den se v moderním Ománu slaví jako státní svátek. Panovníci dynastie Ja´aruba pozvedli úroveň zemědělství, rozšířili obchod a učinili z Ománu jednu z námořních velmocí. Ománci jsou od pradávna zruční stavitelé lodí a právě s pomocí svého loďstva ovládli na dlouhá dvě staletí rozsáhlou oblast daleko za hranicemi své říše. Ománské síly vyhnaly Portugalce z Východní Afriky a z Mozambiku a založily prosperující osady na Zanzibaru, v Mombase a na jiných místech východoafrického pobřeží.

Omán je jediným státem Zálivu, který měl svou říši. V ostatních částech Arabského poloostrova byla společnost chudých nomádů uspořádána v kmenovém zřízení a žádné státní útvary zde nevznikly. Zanzibar byl po Maskatu druhým hlavním městem Ománu. Ománci obchodovali čile se zeměmi Východní Afriky a přinášeli tam svou kulturu a náboženství. Dá se říci, že islám byl na východní pobřeží Afriky přivezen na plachtách ománských lodí dhow. Nutno však podotknout, že Ománci se velkou měrou podíleli na obchodě s otroky, který byl hlavním zdrojem jejich bohatství.

Konec otrokářství, konec prosperity

Začátkem 18. století vypukly v Ománu mocenské boje o následnictví, které vyvolaly dlouhé období občanských válek. A tehdy se na scéně objevuje klan Al Busaid, z kterého pochází současná vládnoucí dynastie. Vládci z rodiny Al Busaid spravovali velké území Ománu včetně afrických držav, ale když Britové v polovině 19. století vyhlásili obchod s otroky za nelegální, prosperita Ománu prudce poklesla. Ekonomika se zhroutila a mnoho ománských rodin se stěhovalo na Zanzibar. Počet obyvatel Maskatu klesl mezi léty 1850 až 1870 z původních 55 tisíc na pouhých 8 tisíc. Velká Británie obsadila většinu z ománských zámořských držav a Omán se stal naprosto jinou zemí. V roce 1798 byla podepsána Smlouva o přátelství mezi Velkou Británií a Ománem a Británie se stala garantem sultánovy vlády. V roce 1856 vypukla uvnitř vládnoucí dynastie krize a Ománská říše byla rozdělena na Sultanát Maskat a Omán a na Sultanát Zanzibar. Roku 1891 se Maskat a Omán stal britským protektorátem, nezávislost získal až v roce 1951.

Sultán reformátor

Až do roku 1970, než se moci ujal současný sultán Kábús bin Said al Said, který svrhl svého konzervativního otce sultána Saida bin Tajmura, byl Omán izolovanou zemí, jednou z nejchudších na světě. Sultán Kábús převzal zemi v zoufalém stavu. V Ománu, zemi, která měla zásoby ropy a plynu, trpěli obyvatelé infekčními nemocemi a podvýživou, neexistovaly silnice, nemocnice, školy, země nebyla elektrifikovaná. Před novým vládcem stály těžké úkoly. Nový sultán provedl nezbytné reformy, vyvážit kmenové, regionální a etnické rozdíly, národní bohatství využil pro rozvoj infrastruktury a postupně vytvořil prosperující stát. (Odhad HDP na hlavu v r. 2015 je 44 600 USD - zdroj CIA).

Foto: Palác sultána Kábúse v Maskatu © Dreamstime.com

Svědci staleté bouřlivé historie

Projíždíte-li Ománem, uvidíte všude spoustu hradů, pevností, strážních věží a opevnění. Toto území museli lidé bez přestání bránit. Proti sousedům, proti kmenům z vnitrozemí, proti nájezdníkům z cizích zemí. Život tu nebyl snadný. Krajinu si ani nelze představit bez těchto staveb z kamene, hlíny a štuku, které nebyly jenom součástí obranného systému, ale také centry místní správy a místy, kde žili lidé. Stavby jsou zdobeny typickými prvky, kterých se znovu hojně používá také v současné moderní ománské architektuře. Interiéry jsou bohatě zdobeny trámovými malovanými stropy, kaligrafickými nápisy a bohatou štukaturou. Klimatizace byla zajištěna nízko posazenými vysokými okny a malými okénky u stropu, které umožňovaly cirkulaci vzduchu.

Tyto unikátní stavby byly až do 80. let 20. století ve špatném stavu, a upadaly v zapomnění . Tradiční hliněné stavby podléhají rychle povětrnostním vlivům a pokud se v pravidelných intervalech neobnovují, rychle chátrají a rozpadají se. Teprve poté, co se ománská vláda, respektive osvícený sultán Kábús, který vládne víceméně autokraticky, rozhodla všechny tyto úžasné historické památky obnovit, dochází k pečlivé, ale nesmírně náročné obnově národního kulturního dědictví. A je to opravdu běh na dlouhou trať, jen hradů a pevností je v Ománu více jak 500, a to nehovoříme o opevněných věžích a domech. Na tomto náročném úkolu se podílí také tým odborníků z Maroka, kde mají s restaurací podobných památek velké zkušenosti. Pro obnovu se používá jen přírodních materiálů, které pocházejí z nejbližšího okolí. Je opravdu těžké namíchat tu pravou směs malty a omítky z místních surovin. Cement se pro obnovu těchto staveb vůbec nehodí. Hliněné cihly pod cementovou vrstvou kumulovaly vlhkost a nové fasády brzy popraskaly.

Kvarteto ománských hradů a pevností

Bylo by těžkým úkolem navštívit všechny historické monumenty v Ománu, je však téměř povinností zhlédnout aspoň čtyři nejznámější.

Pevnost Bahla - jediná ománská pevnost na seznamu kulturního dědictví UNESCO

Nejstarší a největší pevností v Ománu a jedinou zapsanou na seznamu kulturního dědictví UNESCO je pevnost Bahla. Její nejstarší část byla postavena již kolem 500 př. n. l. Pevnost byla v minulosti mnohokrát přestavěna, ve 13. století ji přestavěl kmen Nabhani, v 17. století Ja´arubiové a v 19. století al Busaidiové. Pevnost byla však v polovině minulého století v tak špatném stavu, že se její rekonstrukce započatá v roce 1988 protáhla až do roku 2012. Pevnost je velmi rozsáhlá, má mnoho věží, mešit a studní. Její prohlídka zabere dvě až tři hodiny. Pevnost Bahla, ač je největší, nedisponuje zatím mobiliářem ani v ní není zajištěna průvodcovská služba. 

Foto: Největší ománská pevnost Bahla ©CK TILIA

Nachal - pevnost uprostřed oázy

Nachal (Nakhal) je oblíbeným cílem jak pro místní, tak zahraniční návštěvníky. Mnozí věří, že pevnost zde stála už v předislámské době, někdy před 1500 lety. Oáza Nachal, uprostřed které byla pevnost vybudována, se nachází asi 120 km od hlavního města Maskatu. I tato pevnost byla mnohokrát obnovována, poslední úpravy proběhly v roce 1990. Na rozdíl od ostatních významných pevností se pevnost v Nachal nikdy nestala sídlem vládnoucího imáma nebo sultána. Pevnost nemá žádný běžný půdorys, místo toho sleduje nepravidelný tvar skály, na které je vybudována. Ve spodní části pevnosti je mešita, studna a sklad datlí, v horních patrech pevnosti je residence guvernéra - waliho, přijímací místnosti pro muže a ženy a dětské pokoje pro děti waliho. V pevnosti Nachal se můžeme seznámit s tím, jak lidé v minulosti žili, jak byly zařízeny jejich pokoje, jak se oblékali.

Foto: Pevnost Nachal postavená uprostřed oázy © CK TILIA

Hrad Džabrín - ománský Karlštejn

Tento hrad je nejkrásnější památkou v celém Ománu. Byl postaven až v pozdním 17. století imámem Bel´arabem bin Sultan Al Ja´arrubi, synem imáma Sultana bin Saif Al Ja´arubi, který vyhnal Portugalce z Ománu. Hrad Džabrín se liší od jiných ománských staveb tím, že nebyl postaven v dobách války, ale v období míru a prosperity. Postrádá proto opevnění a je více palácem než pevností. Imám Bel´arab byl obdivovatelem vědy a umění a stavba paláce se tomu podřídila. Třípodlažní budova se dvěma věžemi, množstvím přijímacích sálů, hodovních místností a salónů má též knihovnu a náboženskou školu (madrasu). Vnitřní výzdoba hradu vyniká zdobenými okny, dřevěnými balkóny, kaligrafií vepsanou do oblouků a úžasnými dekorativními stropy. Nejkrásnější místností hradu je hala "Slunce a měsíce", přijímací sál pro důležité hosty se 14 okny a stropem se složitým vzorem ve tvaru očí.

Foto: Vnitřní výzdoba ománské pevnosti Džabrín © CK TILIA

Nizwa, dřívější hlavní město Ománu

Další z oblíbených turistických atrakcí v Ománu je pevnost ve městě Nizwa, které bylo od poloviny
8. století až do poloviny 12. století hlavním městem Ománu, odkud vládli ománští imámové. Pevnost v Nizwa je úžasným příkladem způsobu života, kterým žili Ománci v minulých staletích. Nejstarší část pevnosti byla postavena již v 9. století, současná podoba je ze 17. století. Pevnost je výjimečná tím, že její věž je kruhová a také největší ze všech ománských věží. Pevnost v Nizwa má sedm studní , řadu vězení a soudní dvůr. Hlavní věž má mnoho obranných mechanismů jako jsou nástrahy, medové pasti, kterými se na útočníky lil vřelý datlový med, a střílny. V pevnosti mohou návštěvnici zhlédnout mnoho muzejních exponátů. Návštěva pevnosti v Nizwa je pro každého návštěvníka Ománu dobrým způsobem, jak se seznámit se způsoby života Ománců, které byly v zemi běžné ještě v poměrně nedávné době.

Foto: Mohutná pevnost v Nizwa, bývalém hlavním městě Ománu © Dreamstime.com

Pokud se nám podařilo vzbudit vaši pozornost a zvědavost, zveme vás na návštěvu této zajímavé země. Další informace naleznete na stranách cestovní kanceláře TILIA, pořadatele zájezdů do Ománu.

- PR článek -

Článek byl zobrazen 7 593 krát.