Mantova – malé Benátky

Mantova – malé Benátky

Půvabné historické město Mantova se rozkládá v severoitalské Lombardii, je sídlem stejnojmenné provincie a zároveň také sídlem diecéze. Mantova se proslavila jako rodiště jednoho z nejslavnějších římských básníků – Vergilia. Mnoha lidmi je považována za nejromantičtější město v Itálii.

Mantova se nachází v močálovité nížině, asi 35 km jihozápadně od Verony a ze severu je chráněná třemi uměle vytvořenými jezery: Lago Superiore, Lago di Mezzo a Lago Inferiore. Leží na řece Mincio a v současné době má kolem 47 tisíc obyvatel (celá aglomerace pak cca 100 tisíc). Místní obyvatelé nazývají město „la piccola Venezia“ tedy „malé Benátky“. Zdejší uličky lemované podloubími patří k nejmalebnějším v severní Itálii a dodávají městu jeho romantický ráz.

Město bylo založeno pravděpodobně Etrusky v 5. nebo 6. století před Kristem. Ve středověku jej pak vládnoucí rod Gonzagů proměnil v ušlechtilé kulturní centrum. Pozvali si do Mantovy mnohé významné umělce, mezi nimi byl například renesanční architekt Leon Battista Alberti, malíř Mantegna, Pisanello a Giulio Romano. Tito umělci vytvořili v Mantově skvostná díla, která se podařilo dochovat dodnes. 

Stejně jako je tomu u většiny italských měst, tak i okrajové čtvrti Mantovy jsou poněkud deprimující a nepříliš přitažlivé. Jakmile se však dostanete přes průmyslovou zónu do centra, budete okouzleni jeho krásou. Ve středu města se rozkládají tři náměstí – Piazza Sordello, Piazza Broletto a Piazza delle Erbe. Všechna jsou obklopena středověkými stavbami a ze všech vedou dlážděné uličky či staré ulice s podloubími.

Na Piazza delle Erbe se tyčí impozantní kostel Sant´Andrea z 15. století, který je dílem Leona Battisty Albertiho. V jedné z kaplí je pohřben malíř Mantegna. Další významnou stavbou dominující náměstí je poněkud zdrženlivý kostel z 11. století Rotonda di San Lorenzo s krásnou předsíní a ambitem.

Foto: www.comune.mantova.gov.it

Nejvýznamnější památkou Mantovy a asi i celé severní Itálie je bezesporu Palazzo Ducale neboli Vévodský palác. Jeho stavba byla zahájena ve 14. století, ale trvalo několik staletí, než byl palác dokončen. Nakonec byl vytvořen jeden z největších paláců v Evropě. Jeho výstavbu nejvíce finančně podporovali vévodové z roku Gonzagů. O vévody se staralo služebnictvo, jehož počet dosahoval 1000 osob. V roce 1630 však budovu vyrabovali rakouští Habsburkové. Tehdy bylo na 80 kočárech odvezeno až 2000 uměleckých děl, které zdobily zdejších 200 sálů.

Sály v paláci jsou velmi různorodé, některé ohromují svou velikostí, jiné okouzlují nádhernými freskami. K nejvýznamnějším dílům, která si v paláci můžete prohlédnout, patří soubor fresek od veronského umělce Pisanella žijícího v letech 1395 – 1450. Na většině z nich jsou vyobrazeny příběhy ze života krále Artuše a jeho rytířů od kulatého stolu. V sálu tapisérií Appartamento degli Arazzi visí vlámské tapisérie vytvořené podle návrhů Raffaela.

Za nejkrásnější je považován sál snoubenců Camera degli Sposi, kde se v minulosti konaly sňatky. I když je to sál poměrně malý, uchvacuje návštěvníky svou úžasnou výzdobou. Na zdech je umístěn cyklus fresek od Mantegny, který na nich zobrazil oslavné portréty členů rodiny Gonzagů. Vyobrazen je zde také přepychový život u dvora.

Na okraji starého města se rozkládá park, jehož ozdobou je Palazzo Té, který byl vystavěn jako venkovské sídlo pro rodinu Gonzagů. Je o něco novější než Palazzo Ducale, menší a značně se od něj liší i architektonicky. Na jeho vzniku se podílel Giulio Romano, jeden z nejlepších manýristických umělců a architektů své doby. Vytvořil plán paláce a později i mnoho fresek, které zdobí jeho interiér.

Palác byl koncipován jako letohrádek, ale jeho stylizace je záměrně šokující. Filosofie hédonismu, tedy volnomyšlenkářského proudu, kdy je kladen důraz na potěšení ze života, radost mysli, těla a ducha je nejvíce patrná v sále Psyché. Na freskách jsou zde vyobrazeni přesycení satyrové a dovádějící nymfy. Toto dílo patří mezi nejerotičtější italské obrazy. Scény jsou inspirovány klasickými mýty, ale povídá se, že byly inspirovány vášní, kterou Federico Gonzaga vzplál ke své milence. V sousedství se nachází ještě sál Sala dei Giganti, který se může pyšnit mimořádnými obrazy, na nichž je vyobrazen rozhněvaný Jupiter trestající Titány.

O Mantově se zmiňuje také William Shekespeare ve své hře Romeo a Julie. Mantova je místem, kam je Romeo donucen utéct do vyhnanství z Verony, aby tak unikl pomstě Kapuletů. Také Giuseppe Verdi zmiňuje Mantovu ve své opěře Rigoletto.

- jap -

Další články z Itálie:
Boromejské ostrovy
Benátky - Santa Maria della Salute
Řím - Santa Maria del Popolo
Středověké San Gimignano
Skalní město Orvieto

Článek byl zobrazen 24 527 krát.