Křižácké město Akko

Křižácké město Akko

Sever Izraele je pravděpodobně nejpřitažlivější oblastí ve Svaté zemi. A právě zde se nachází město Akko, někdy zvané též Akkon či Acre, které má po Jeruzalému nejkompletněji zachované staré historické jádro. Právě proto bylo v roce 2001 staré Akko zapsáno na seznam světového a kulturního dědictví organizace UNESCO.

Toto přístavní město se rozkládá v Haifském zálivu asi 13 kilometrů severně od Haify. Jeho historie se začala psát už v helénském období, ale svou pozdější podobu získalo od Arabů a jejich křižáckých nepřátel. Křižáci v roce 1099 dobyli Jeruzalém a v témže roce obsadili i Akko. Jelikož pro ně představovalo jakousi spojnici s Evropou, učinili jej hlavním přístavem.  Následovalo období, kdy Akko padlo do rukou muslimů v čele se Saladinem, později se města zmocnil Richard I. Lví srdce. Po většinu 13. století byl Jeruzalém pod dohledem muslimů a Akko se tak stalo hlavní a poslední baštou křižáků ve Svaté zemi. Později však zaznamenalo úpadek. Nového rozkvětu se dočkalo za vlády osmanských místodržitelů. Jedním z nich byl i Ahmed paša Džazzár zvaný Řezník, kterému se podařilo Akko v roce 1799 ubránit proti Napoleonovým vojskům.

Foto: Sinan Pasha Mosque

Křižácké město zničila vítězná arabská vojska v roce 1291, ale pozůstatky podzemního křižáckého opevnění z tohoto období, včetně rozsáhlé krypty johanitů, se podařilo dochovat dodnes a staly se velkou turistickou atrakcí. Mohutné obranné hradby obklopují město a uvnitř vytváří husté bludiště ulic. Hradby ukrývají tři velké karavanseráje Chán al-Umdán s charakteristickou hodinovou věží, Chán al-Farandž a Chán al-Šuhadá. Všechny tři karavanseráje pochází z osmanské éry, ale jsou na nich patrné italské a provensálské prvky. V křižáckém období bylo totiž Akko rozděleno na jednotlivé čtvrti vyhrazené pro zahraniční kupce. Dnes již karavanseráje neslouží původním účelům.

Současná podoba Akka pochází z 18. století, tehdy osmanští vládci vybudovali na původních křižáckých základech nové město. Tehdejší ulice ležely asi o 8 metrů níže, než je tomu dnes. K nejvýznamnějším památkám patří Džazzárova mešita, která byla postavena v roce 1781 v tureckém rokokovém slohu. Nese jméno emíra Ahmeda Džazzára a vévodí starému městu. Ahmed paša ve velkém podporoval stavební projekty ve městě, z období jeho vlády se do dnešních dní podařilo dochovat několik zajímavých staveb. Sloupy na nádvoří mešity byly vytvořeny z materiálu, který byl dovezen z trosek římského Caesareje. Uprostřed nádvoří stojí malá elegantní kašna sloužící k rituální očistě. V interiéru mešity jsou uloženy sarkofágy Džazzára i jeho syna. Podívat se můžete i do přízemí, kde jsou k vidění základy křižáckého kostela. Džazzár jej nechal přeměnit na nádrž sloužící k zachytávání dešťové vody.

Foto: Chán al-Umdán

Během vykopávek se v Akku podařilo odhalit části někdejšího křižáckého města. Odkryto bylo mnoho zachovalých ulic a budov postavených ve 12. a 13. století. V podzemí je dnes možné obdivovat honosné gotické rytířské sály se širokými nádvořími. Jednotlivé sály jsou mezi sebou propojeny složitou sítí podzemních chodeb. Pokud byste se skrz staré křižácké město vydali jižním směrem, dostali byste se spojovací chodbou do společné rozlehlé jídelny vyzdobené obřími sloupy. Podle lilií, které zdobí dva rohy místnosti je možné, že výstavba jídelny probíhala v době, kdy do Akka zavítal francouzský král Ludvík VII., tedy v roce 1148. Další významnou osobností, která město navštívila, byl i mořeplavec Marco Polo. Pod refektářem se nachází síť podzemních chodeb, které směřují do prostoru s názvem al-Bosta. Šlo o jakýsi turecký poštovní úřad.

V 18. století postavili Turci na základech původních křižáckého města také citadelu, která v dobách britské správy fungovala jako vězení. Umísťováni sem byli židovští aktivisté a političtí vězni, z nichž mnozí byli popraveni ve zdejší popravčí místnosti. Během povstání v roce 1947 uprchlo z tohoto vězení množství povstalců. Tyto události dodnes připomíná Muzeum židovského odboje, které je v citadele umístěno.

Za návštěvu jistě stojí také budova Hammám al-Bášá, která byla původně v roce 1780 postavena jako turecké lázně. Lázně vznikly v době vlády Ahmeda Džazzára a proto také dostaly název Hammám al-Bášá, což znamená „Pašovy lázně“. Až do 40. let 20. století sloužily lázně svému účelu a podařilo se je dochovat ve skvělém stavu. Podlahy a zdi jsou tvořeny z různobarevného mramoru, uprostřed místnosti s bazénem pak stojí kašna s krásnou majolikovou výzdobou.

Zajímavou návštěvou bude jistě také etnografické muzeum vystavující kolekci o životu v Galileji. V Akku se vyplatí zajít podívat také tradiční rušný súk, kde je možné nakoupit, na co si jen vzpomenete. Prodává se zde ovoce, zelenina, koření, oblečení, potřeby do domácnosti a další zboží. Jediné, co zde nenajdete, jsou turistické suvenýry, na to si zdejší obchodníci opravdu nepotrpí. Vybrat si můžete také z nabídky čerstvých ryb, s nimiž každé ráno připlouvají místní rybáři. Turisté si jistě nenechají ujít procházku či koupání na Purpurové pláži Argaman, která je považována za jednu z nejkrásnějších v Izraeli. Táhne se jižně od starého města a nabízí krásné výhledy nejen na Akko, ale také na nedalekou moderní Haifu.

Převážnou většinu obyvatel tohoto téměř 50 tisícového města dnes tvoří Židé, zbytek jsou izraelští Arabové. Soužití těchto dvou etnických skupin je ve městě poznamenáváno mnohými nepokoji. Naposledy vypukly jedny z větších etnických nepokojů v roce 2008 poté, co arabský obyvatel města vjel autem do židovské čtvrti Akka. Stalo se tak během hlavního judaistického svátku Jom Kipur (Den smíření), kdy v Izraeli ustává veškerý silniční provoz. Tento čin odstartoval vlnu pětidenních násilností.

- jap -
Foto: Chris Yunker

Další články z Izraele:
Svatá země
Jeruzalém - Křížová cesta
Izrael

Článek byl zobrazen 40 366 krát.