Galilejské jezero

Galilejské jezero

Galilejské jezero se nachází v severní části Izraele, -212 m pod hladinou Středozemního moře a je nejníže položeným sladkovodním jezerem na naší planetě. Je také místem, které hluboce ovlivnilo naši kulturní identitu.

Galilejské jezero je pozůstatkem pravěkého moře, které vzniklo v tektonických proláklinách Velké příkopové propadliny v období čtvrtohor.  Dalšími jezery stejného původu v izraelské části Velké příkopové propadliny jsou slané Mrtvé moře a sladkovodní jezero Hule, které bylo k lítosti dnešních ekologů v 50. letech 20. století téměř vysušeno a přeměněno na zemědělskou oblast.

Foto: Galilejské jezero - satelitní snímek

Galilejské jezero, které je možné navštívit s CK TILIA, je 21 km dlouhé, zhruba 12 km široké a jeho maximální hloubka dosahuje 44 metrů. Celkem je to asi 165 kilometrů čtverečních vodní plochy. Na východní straně je lemováno hřebeny Golanských výšin, na západní straně pak náhorními plošinami Poriya a Arbel. Hory okolo jezera dosahují výšky kolem 300 metrů n. m. V letních měsících, kdy se teploty pohybují kolem 40° C ve stínu, se stává, že studené proudy vzduchu z pohoří vanou do vyhřáté hluboké kotliny kolem jezera a vznikají nebezpečné a náhlé větry, které zvedají vlny na jezeře až do výše dvou metrů.

Galilejské jezero je největší zásobárnou vody v Izraeli a proto má nesmírnou strategickou důležitost. Odtud se voda rozvádí Národním izraelským vodovodem do velké části země. Největším přítokem je řeka Jordán, pramenící na úpatí Velkého Hermonu. Jordán se do Galilejského jezera na jeho severním konci vlévá a na jižním konci z něj opět vytéká.

Pokud hladina jezera dosahuje úrovně -208,9 m pod hladinou moře, znamená to, že jezero je plné vody. Tehdy se otevírá přehrada Deganya a přebytečná voda teče do Jordánu. Pokud hladina klesne pod kritickou hodnotu -213 m, nastává stav nouze a z jezera se nečerpá voda. A pokud by hladina poklesla pod -214,89 m, nemohou už čerpadla v jezeře vůbec pracovat.

Foto: Výletní loď, v pozadí Golanské výšiny

Galilejské jezero má hned několik jmen. V Bibli v knize Jozue se zmiňuje jako Kineretské moře. Současný hebrejský název je Yam Kinneret  ים כנרת = jezero Kinneret. Kinor znamená v hebrejštině housle nebo strunný biblický nástroj. Něžné šplouchání jeho vln snad zní stejně libě jako tóny těchto hudebních nástrojů. V Novém zákoně se setkáváme také s názvy Galilejské moře, Tiberiadské moře a Genezaretské jezero.

Jezero je podle staré židovské legendy svaté. Když po odchodu z egyptského otroctví putovali Izraelité 40 let po poušti, doprovázela je na jejich cestách zázračná studna, pojmenovaná po Mojžíšově sestře Miriam. Když Izraelité dobyli Zemi zaslíbenou, ukryla se studna na dně Galilejského jezera. V okolí jezera, především v Tiberias (Tverya), jednom ze čtyř svatých měst judaismu, je pohřbeno mnoho židovských učenců a svatých mužů, k jejichž hrobům přicházejí od nepaměti židovští poutníci. Mezi nejznámější patří hroby rabiho Akivy, rabiho Meir Baal HaNese a proslulého židovského filosofa Moše ben Maimona, známého pod jménem Rambam, v Evropě pak jako Maimonides.

Foto: Tiberias - hrob rabiho Meir Baal HaNese

Galilejské jezero je také významným místem pro křesťanské poutníky. Do malého města Kafarnaum na břehu jezera se uchýlil snad někdy kolem roku 28 n. l. Ježíš Nazaretský. Na odlehlém místě na hranici tří tetrarchií, kudy vedla obchodní stezka Via Maris, našel mezi Židy i pohanským obyvatelstvem první posluchače a následovníky. K jezeru za ním přicházely zástupy, které přiváděly své nemocné a posedlé a Ježíš je uzdravoval. Pak ke shromážděným promlouval a lidé překvapeně naslouchali nové, radostné a láskou naplněné interpretaci židovského Zákona. V místě známém dnes jako Tabgha  (z řeckého Heptapegon - Sedm pramenů) došlo k zázračnému nasycení zástupů rozmnožením pěti chlebů a dvou ryb. Opodál na břehu jezera se Ježíš už po svém zmrtvýchvstání zjevil učedníkům a pověřil Petra, aby pokračoval v jeho započatém díle. „Pas moje ovce“, pravil. Pahorek nad jezerem, dnes zvaný hora Blahoslavenství, byl dle tradice místem Ježíšova Kázání na hoře. Stalo se morálním kodexem pro nově vznikající učení, z kterého se zrodilo křesťanství. Z města Migdal na břehu jezera, které mělo v Ježíšově době 40 000 obyvatel, pocházela Ježíšova učednice Marie Magdaléna - Miriam z Magdaly.

Foto: Kostel Blahoslavenství nad jezerem

Jezero bylo o několik desítek let později v r. 67 n. l. svědkem velké bitvy, kdy proti sobě bojovaly čluny židovských vzbouřenců a lodě Římanů. Po bitvě byla hladina poseta zbytky člunů. 

Zadíváme-li se na okolí jezera, vidíme vesnice a města, které jsou zde už od biblických dob.  Můžeme si představit rybáře, jak spravovali své sítě, a čluny, které vyjížděly na lov. Jak však vypadaly lodě z novozákonní doby? Jak byly velké, kolik posádky mohly pojmout, kolik měly vesel? Tyto otázky by na věky zůstaly nezodpovězeny, nebýt velkého sucha, které snížilo hladinu jezera. V lednu 1986 našli dva bratři z kibucu Ginnosar na břehu jezera kus dřeva, který vystupoval z bahna.  Při bližším ohledání se zdálo, že by to mohly být zbytky lodi. Přivolaný americký specialista na podmořskou archeologii potvrdil, že se skutečně jedná o plavidlo z Ježíšovy doby. Nakreslil dokonce, jak loď mohla vypadat. Ve stejné době našli františkánští archeologové v nedalekém Migdalu mozaiku s vyobrazením lodi. Obraz na mozaice a náčrtek nálezu byly téměř shodné. Trup nalezené lodi byl zbaven nánosu bahna, zabalen do polyuretanové pěny, aby se nepoškodil a opatrně převezen do kibucu Ginnosar, kde bylo plavidlo po 9 let ve zvláštní lázni. Dnes je tato 2 000 let stará loď vystavena ve zvláštním pavilonu s kontrolovanou teplotou a vlhkostí v kibucu Ginnosar.

Foto: Kibuc Ginnosar - model Ježíšova člunu

Oblast kolem Galilejského jezera po příchodu Izraelitů do Kenaanu připadla kmenům Zabulón a Neftalí. Později zde zanechali své stopy Řekové, židovská hasmonejská dynastie, Římané, Byzantinci, arabští kalífové, křižácké armády, vojska egyptských mamlúků, Turci a nakonec Britové. V roce 1910, ještě za doby tureckého panství, byl na břehu jezera založen první kibuc Deganya a brzy následovaly další odvážné projekty zrozené z touhy pronásledovaných evropských Židů: najít svou vlast a obdělávat půdu prapředků. Kibuc je správní a ekonomická jednotka založená na společném vlastnictví výrobních prostředků. Je to izraelský fenomén fungující proto, že vznikl jako jediná možnost přežití.

Po vzniku Státu Izrael v r. 1948 došlo k odchodu Arabů z města Tiberias a okolí a k velkému přílivu nových obyvatel, především Židů z muslimských zemí. Dnes je okolí Galilejského jezera osídleno převážně židovských obyvatelstvem, ale s Araby se zde setkáte na všech turistických místech, kde provozují restaurace a obchody a pracují ve velké míře v hotelovém průmyslu. K jezeru přijíždějí za obživou z vesnic Galileje.  

Břehy jezera jsou lemovány kibucy, většinou prosperujícími hospodářskými jednotkami, které podnikají především v zemědělské výrobě, turistice a rybolovu. Galilejské jezero je významnou rekreační oblastí. Mnoho Izraelců tráví svou dovolenou v prázdninových vesničkách na jeho březích, koupou se a odpočívají na jeho udržovaných travnatých plážích. Turisté a poutníci rádi brázdí hladinu jezera v člunech, které jsou replikami biblických plavidel. Plavbu po Galilejském jezeru je možno zakončit stylově, posezením v některé z místních restaurací, které nabízejí specialitu - rybu svatého Petra. Je to pečená tilapia, česky tlamovec, chutná sladkovodní ryba, která se zde loví už od biblických dob. Podává se s hranolkami a spoustou zeleninových salátů. Zveme vás!

Foto: Ryba sv. Petra

S Galilejským jezerem a poutavou historií, která tudy procházela, vás ráda a podrobně seznámí CK TILIA, která dlouhodobě pořádá zájezdy do Izraele.

- PR článek -

CK TILIA
Poštovská 4h, pasáž Alfa - galerie
602 00  Brno
Tel.: 542 218 499

tilia@ck-tilia.cz
www.ck-tilia.cz
www.zajezdydoizraele.cz
www.dovolenanavode.cz

Článek byl zobrazen 18 833 krát.